Uhlí chytilo druhý dech. Roste těžba i výroba elektřiny z něj

Devět miliard tun uhlí za rok. Tak vypadá svět, který přestavuje energetiku na solární panely, větrníky a baterie. Rypadla přitom nezůstala bez práce. Globální těžba v roce 2024 dosáhla přibližně 9,1 miliardy tun a překonala předchozí rekord. Podle Mezinárodní energetické agentury ji táhly především Čína, Indie a Indonésie.

Jenže zatímco svět počítá miliardy vytěžených tun, na severu Čech se řeší stabilita svahů, budoucí jezero a přírodní památka. A stejná Čína, která drží uhlí při životě, ovládá výrobu baterií pro energetiku bez kouřících komínů. Rozpor? Spíš názorná ukázka, proč energetická transformace neposlouchá jednoduché titulky.

Uhlí vstalo z popela. Váš účet za elektřinu ale nezachrání

V roce 2024 vyrobily uhelné elektrárny přibližně 10 700 TWh elektřiny. Meziročně téměř o procento více. Byl to rekord, přestože podíl uhlí na světové výrobě klesl na 35 %. Obojí může platit současně: celková spotřeba elektřiny roste rychleji než uhelná výroba. Uvádí to energetický přehled IEA za rok 2024.

Právě tady vzniká zkratka o velkém návratu uhlí. Rostoucí objem výroby ještě neznamená posilování jeho postavení. Když pekárna upeče více rohlíků, ale konkurence zdvojnásobí produkci, její podíl na trhu klesne. U elektráren funguje stejná matematika. Jen se místo mouky přesouvají miliony tun paliva.

Novější výsledky navíc příběh komplikují. Za rok 2025 IEA uvádí růst světové poptávky po uhlí o 0,4 %, ale zároveň první pokles čínské výroby elektřiny z uhlí od roku 2015. Ve Spojených státech naopak spotřeba uhlí vzrostla o 10 %. Bilance IEA za rok 2025 tedy ukazuje výrazné regionální rozdíly.

Tvrzení „roste těžba i výroba elektřiny“ přesně vystihuje rok 2024. Jako univerzální popis dalšího vývoje už nestačí. Ani prosincový výhled IEA z roku 2025 nepředpokládal další těžební skok. Odhadoval produkci přibližně na úrovni předchozího roku. Uhlí chytilo druhý dech, ale sprint z toho automaticky nebude.

Klimatizace a továrny mají větší hlad než politické sliby

Uhelné elektrárny zůstávají v provozu hlavně proto, že někdo potřebuje jejich elektřinu. V rozvíjejících se ekonomikách přibývají továrny, spotřebiče i klimatizace. Horké počasí navíc zvyšuje odběr právě ve chvíli, kdy může sucho omezovat vodní elektrárny. IEA označila vysoké teploty a chlazení za významné příčiny růstu uhelné výroby v roce 2024.

Solární elektrárny pomáhají zejména přes den. Večerní spotřeba však pokračuje i po západu slunce. Pokud chybí dostatečná akumulace, přenosové vedení nebo jiný řiditelný zdroj, soustava využije dostupné elektrárny. V zemi s rozsáhlým uhelným parkem to často znamená další přiložení pod kotel.

Druhým motivem je bezpečnost dodávek. Čína a Indie po problémech se zásobováním v roce 2021 zvýšily domácí těžbu. Vlastní důl pro ně představuje pojistku proti výpadkům dovozu a cenovým šokům. Tuto motivaci popisuje zpráva IEA o nabídce uhlí. Klimatická politika tak soupeří s velmi konkrétní obavou: co když průmyslovému regionu vypadne proud?

Záleží také na tom, co vlastně měříme. Instalovaný výkon elektráren, jejich skutečná výroba a spotřeba uhlí jsou různé ukazatele. Nový blok může fungovat méně hodin než starší elektrárna před deseti lety. A uhlí se spotřebovává také v průmyslu. Vyšší těžba proto sama o sobě nedokazuje stejně rychlý růst elektřiny z uhlí.

Chcete ušetřit na energiích?

Zjistěte, kolik můžete ušetřit sdílením elektřiny z FVE nebo optimalizací bateriového úložiště.

Spočítat úsporu →

Česká elektrárna má jinou kalkulačku než čínský důl

Světové rekordy nejsou zárukou prosperity českých uhelných elektráren. Jejich ekonomiku určuje místní cena elektřiny, palivo, emisní povolenky, údržba a počet hodin, během nichž dokážou vyrábět se ziskem. Vysoká spotřeba uhlí v Indii českému provozovateli účet za opravu turbíny nezaplatí.

Pro představu vezměme čistě modelový příklad. Elektrárna vypustí jednu tunu oxidu uhličitého na vyrobenou megawatthodinu. Při hypotetické ceně povolenky 70 eur za tunu činí emisní náklad 70 eur na MWh. Při modelovém kurzu 25 korun za euro je to 1 750 Kč za MWh. Palivo, zaměstnanci a opravy přijdou navrch. Nejde o aktuální burzovní cenu ani konkrétní elektrárnu, ale o princip výpočtu.

Další tlak vytváří proměnlivá cena elektřiny. Když současně vyrábí mnoho solárních a větrných zdrojů, prostor pro dražší výrobu se zmenšuje. Večer se situace může obrátit. Jenže velký parní blok nelze bez nákladů zapínat jako rychlovarnou konvici. Častější změny výkonu mají provozní důsledky.

Pro odběratele proto dává větší smysl sledovat vlastní spotřebu a spotové ceny elektřiny než počet otevřených dolů. Samotná nízká velkoobchodní cena navíc není konečnou cenou na faktuře. Záleží na smlouvě, distribučních platbách a dalších položkách. Praktická témata kolem spotových cen rozebírá také Share-Electric.cz.

Lom ČSA: po uhlí zůstává krajina, kterou nelze jen zamést

V lomu Československé armády už se řeší jiný druh energetické bilance. Těžební společnost Sev.en v říjnu 2025 oznámila, že vlastní těžba skončila a v rámci sanačních prací se dotěžují zbytky sloje. Současně informovala o vyhlášení národní přírodní památky. Údaje pocházejí z vyjádření provozovatele lomu.

Rozměry následných prací nejsou malé. Podle stejného sdělení bylo zrekultivováno přibližně 2 800 hektarů a téměř 1 200 hektarů ještě čekalo na dokončení. Budoucí jezero má zabrat zhruba 500 hektarů. Společnost uváděla připravené prostředky na sanace a rekultivace ve výši bezmála dvou miliard korun.

Přírodní obnova přitom mění představu o tom, jak má „uklizený“ důl vypadat. Nemusí všude vzniknout rovná plocha s pravidelnými řadami stromků. Část území dostává prostor pro samovolný vývoj. Podklady k ochraně lokality a plánování péče zveřejňuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.

Přirozený vývoj ovšem nenahrazuje technickou bezpečnost. Svahy musí být stabilní, vodní režim sledovaný a stará těžební zařízení odstraněná podle potřeb území. Rozhodnutí, kde zasáhnout a kde nechat pracovat přírodu, vyžaduje odborné podklady. Nejlevnější zásah nemusí být nejlepší. Stejně tak nejdražší terénní úprava nemusí vytvořit nejhodnotnější krajinu.

Nová energetika na starém dole potřebuje víc než vizualizaci

Projekt Green Mine má připravit území po těžbě pro další využití. Jeho realizační část zahrnuje revitalizaci, infrastrukturu a přípravu rozvojových ploch. Týká se také oblasti bývalého dolu Centrum. Podle oficiálních informací projektu je tato etapa vymezena lety 2024 až 2027.

Pro energetiku jsou podobné lokality zajímavé velikostí i průmyslovou minulostí. Fotovoltaika, bateriová úložiště nebo nové podniky však potřebují konkrétní podmínky. Přístupovou cestu. Únosné podloží. Připojení k síti. Zákazníka. A rozpočet, který obstojí i mimo dotační prezentaci.

Existující vedení v okolí ještě neznamená volnou kapacitu pro libovolnou novou elektrárnu. Distributor či provozovatel přenosové soustavy musí posoudit skutečné možnosti připojení. Také záměr bateriového úložiště je potřeba oddělit od hotové investice. Mezi barevným kontejnerem na obrázku a výnosovým provozem bývá několik náročných kroků.

Mostecko navíc potřebuje dlouhodobá pracovní místa. Solární park po dokončení zaměstná jiný počet lidí a jiné profese než těžební provoz. Smysluplná přeměna proto musí spojovat energetiku s podnikáním, službami a rekvalifikacemi. Přírodní památka a hospodářské využití širšího území se mohou doplňovat, pokud mají jasně vymezený prostor.

U nových provozů se vyplatí plánovat také odběrový profil. Přehled možností energetických řešení pro firmy může posloužit jako začátek debaty. Rozhodnutí ale musí stát na konkrétních datech daného podniku.

Čínských 85 procent: číslo sedí, ale pozor na jmenovatel

Věta „Čína vyrábí 85 % lithium-iontových baterií“ zní úderně. Jenže často zaměňuje výrobní kapacitu za skutečnou produkci. IEA ve zprávě o bateriích uváděla téměř 85% čínský podíl na světové kapacitě výroby článků. Továrna schopná vyrobit sto jednotek ale nemusí všech sto skutečně vyrobit. Viz přehled bateriového trhu IEA.

Pro rok 2024 agentura vyčíslila čínský podíl na skutečné výrobě článků na 80 %. Čína zároveň dodávala téměř 85 % katodových aktivních materiálů a více než 90 % anodových. Výhoda tedy nekončí u montážní linky. Sahá hluboko do materiálů a dodavatelských vztahů. Čísla uvádí zpráva IEA o bateriích pro elektromobily.

To pomáhá vysvětlit, proč nestačí postavit evropskou továrnu a očekávat okamžité dorovnání cen. Výrobce potřebuje spolehlivé dodávky, zkušené techniky, zvládnuté procesy a dostatek objednávek. Rozhoduje také výtěžnost výroby. Zmetkový článek spotřebuje materiál i energii, ale zákazník ho nezaplatí.

Čínským výrobcům pomáhá rovněž rozšíření lithium-železo-fosfátových baterií, známých jako LFP. Podle uvedené zprávy byly téměř o 30 % levnější na kilowatthodinu než baterie NMC. Pro stacionární úložiště bývá nižší energetická hustota snesitelnější než v automobilu. Kontejner nemusí zaparkovat mezi dvěma sloupky v podzemní garáži.

Baterie uhlí vytlačí z některých hodin. Celou zimu ale nevyřeší

Bateriové úložiště dokáže přesunout elektřinu z poledne do večera. Umí rychle reagovat na změny výkonu a poskytovat služby soustavě. Právě tady vzniká prostor, kde může omezovat provoz fosilních zdrojů. Sama baterie však energii nevyrábí. Nejdřív ji musí někde nabít.

Rozdíl mezi výkonem a kapacitou ukazuje jednoduchý příklad. Úložiště o výkonu 10 MW a využitelné kapacitě 20 MWh teoreticky dodává plný výkon dvě hodiny. Pro odběr 10 MW po dobu sedmi dnů by bylo potřeba 1 680 MWh. Tedy čtyřiaosmdesátkrát větší zásoba energie, ještě bez započtení dalších provozních omezení.

Ekonomika proto závisí na konkrétní práci baterie. Může využívat cenové rozdíly, snižovat odběrové špičky nebo poskytovat regulační služby. Všechno ale nelze prodávat současně bez omezení. Kapacita slíbená pro jednu službu může chybět při jiné. K tomu přistupují ztráty, degradace a odměna provozovateli či agregátorovi.

U nabídky obchodování flexibility proto sledujte, z jaké činnosti má příjem vznikat a kdo nese jednotlivá rizika. Ptejte se na počet cyklů, garantované parametry a scénář nižších cenových rozdílů. Čínská výrobní převaha může zlevnit nákup technologie. Dobře nastavený provoz za českého investora nevyřeší.

Co udělat s vlastní fakturou, než se svět zbaví uhlí

První krok je překvapivě obyčejný: získat průběhová data spotřeby. Roční součet nestačí. Dva podniky mohou odebrat stejné množství elektřiny, ale jeden pracuje hlavně v poledne a druhý v noci. Stejná fotovoltaika či baterie jim proto přinese odlišný výsledek.

Pak má smysl hledat spotřebu, kterou lze přesunout. Ohřev vody, chlazení, nabíjení nebo část výrobních operací. Modelově: přesun pěti MWh měsíčně do období s cenou nižší o 1 000 Kč za MWh znamená hrubý rozdíl 5 000 Kč. Skutečný přínos sníží náklady řízení a případné ztráty. Výsledek zároveň závisí na smlouvě s dodavatelem.

Další možností je sdílení elektřiny. Podmínky a dopad na účtování je vhodné ověřit u ERÚ. Zvlášť záleží na tom, zda sdílení využívá distribuční soustavu. Nelze automaticky předpokládat, že každá sdílená kilowatthodina odstraní všechny položky faktury.

Teprve nad těmito podklady vybírejte technologii nebo řešení SmartEnergyShare. Vyžádejte si výpočet pro vlastní provoz a konzervativní scénář návratnosti.

Uhlí může přežít další politický termín svého konce. Jeho ústup ale může probíhat nenápadně: elektrárna zůstane stát a bude vyrábět stále méně hodin. Pro odběratele bude rozhodující, jestli dokáže svou spotřebu přizpůsobit tomu, kdy je elektřina dostupná a levná. Začněte měřením. Rypadlo vám fakturu nespočítá.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: Electric-Share.cz Stát se učí zadávat IT zakázky jinak. Nejdřív vlastní kom... Vice o obyvatele nezdenic