Prezident se sešel se šéfem ČEZ. Na stole bylo jádro i zestátnění energetického gigantu

Ve Francii v červenci znovu odstavili jaderné bloky kvůli teplotě řeky. Ne kvůli poruše, ne kvůli údržbě – kvůli tomu, že voda v Rhôně byla moc teplá na to, aby ji EDF mohla použít na chlazení reaktorů a pak ji vypustit zpět, aniž by uvařila ryby. Ve stejném týdnu se v Praze sešel prezident se šéfem ČEZ a na stole prý ležela dvě témata, která spolu na první pohled nesouvisí: stavba nových jaderných bloků a zestátnění celé firmy. Souvisí spolu ale až moc dobře. Když se ukazuje, že jádro samo o sobě nestačí zaručit stabilitu dodávek, začíná dávat smysl uvažovat, kdo tu firmu vlastně řídí a proč.

K tomu si přidejte novinku od Shellu – koncept baterie, kterou prý půjde nabít na plnou kapacitu za deset minut – a máte během jednoho týdne tři zprávy, které dohromady popisují, kam se evropská energetika žene. Pojďme si to rozebrat postupně.

Schůzka, která rozhoupala energetický trh

Podle informací, které postupně prosakují z Pražského hradu, hlavním tématem schůzky nebyla jen podpora nových bloků v Dukovanech a Temelíně, o kterých se mluví roky. Objevilo se i slovo, které v souvislosti s ČEZ nezaznělo od privatizace v devadesátých letech – zestátnění. Stát dnes drží v ČEZ zhruba 70 procent akcií přes Ministerstvo financí, zbytek je v rukou minoritních akcionářů a institucionálních investorů. Odkup zbylých akcií by stál desítky miliard korun, ale argument je jednoduchý: pokud má firma dalších dvacet let stavět jaderné elektrárny za stovky miliard z veřejných peněz, dává smysl, aby na ni neměli vliv soukromí akcionáři, kteří chtějí hlavně dividendy.

Zní to logicky, ale má to i druhou stranu mince. Minoritní akcionáři včetně penzijních fondů dnes z ČEZ dostávají solidní dividendy, které si dnes drží leckterý český důchodový fond. Vytěsnění by je muselo vykoupit za tržní cenu, což trh dobře ví, a akcie ČEZ na to v posledních týdnech reagovaly nervózně – prudšími výkyvy než u srovnatelných energetických firem v regionu. Analytici se shodují, že úplné zestátnění je spíš politický signál než hotová věc – ale signál silný. Ukazuje, že stát chce mít nad klíčovou infrastrukturou pevnější kontrolu ve chvíli, kdy se ukazuje, jak křehká jaderná energetika ve skutečnosti je.

Vedra a jaderná energetika: Francie ukazuje, co nás čeká

A tady se dostáváme k tomu, proč je otázka kontroly nad ČEZ najednou tak naléhavá. Francouzská EDF letos v létě opakovaně omezovala výkon bloků v elektrárnách Bugey, Saint-Alban nebo Golfech – ne kvůli technické poruše, ale kvůli teplotním limitům pro vypouštěnou chladicí vodu. Francouzská legislativa stanovuje maximální teplotu, na kterou smí elektrárna ohřát vodu vypouštěnou zpět do řeky, aby nezničila ekosystém. Když je řeka už sama o sobě teplá kolem 28 stupňů, elektrárna nemá kam ten teplotní rozdíl "schovat" a musí snížit výkon, někdy i o desítky procent.

To není jednorázová anomálie. Podobné omezení EDF hlásila v létě 2022, 2023 i loni. S měnícím se klimatem se stává jaderná energetika – tradičně vnímaná jako stabilní, "vždy dostupný" zdroj – najednou sezónně zranitelná přesně v době, kdy ji potřebujeme nejvíc, tedy během vln veder, kdy jede naplno klimatizace. Česko na tom není o moc lépe – Dukovany i Temelín odebírají vodu z menších řek než francouzské elektrárny na Rhôně či Loiře, a limity pro vypouštění existují i tady. Zatím se u nás k výraznému omezení výkonu kvůli teplotě vody nepřistoupilo, ale s plánovaným rozšířením kapacity je otázka chlazení něco, o čem se bude muset mluvit čím dál hlasitěji.

Důsledek je nepříjemně praktický: až budeme mít nové bloky v Dukovanech, nemusí to znamenat konec výpadků výroby v horkých měsících. Znamená to jen jiný typ výpadku, než na jaký jsme zvyklí u fotovoltaiky nebo větru.

Baterie za deset minut: koncept, který by mohl obrátit hru

Uprostřed týdne plného jaderných starostí přišel Shell s oznámením, které zní skoro jako sci-fi – koncept baterie schopné dobít se z nuly na sto procent za deset minut. Firma to prezentuje jako laboratorní průlom v chemii elektrod, který má primárně mířit na elektromobilitu, ale technologie tohoto typu má daleko širší dopad. Pokud se ultra-rychlé nabíjení dostane i do stacionárních úložišť, mění se tím ekonomika bateriových systémů, které dnes firmy a domácnosti používají hlavně na vyrovnávání špiček a arbitráž na spotovém trhu.

Rychlost nabíjení totiž dnes limituje, jak agresivně dokážete baterii využívat. Čím rychleji ji nabijete v levné hodině a vybijete v drahé, tím víc cyklů za den zvládnete a tím rychleji se vám investice vrátí. Baterie, co se dobije za deset minut místo hodiny, dokáže teoreticky zareagovat na krátké cenové výkyvy na denním trhu, které dnes klasické systémy prostě nestihnou zachytit. Je potřeba dodat, že mezi laboratorním konceptem a komerčním nasazením bývá propast v řádu let, a Shell zatím nezveřejnil detaily o životnosti článků při takhle rychlém cyklování – rychlé nabíjení obvykle znamená rychlejší degradaci. Přesto je to signál směrem, kam se bateriový průmysl žene, a firmy, které dnes uvažují o vlastním úložišti, by měly sledovat i tenhle vývoj, ne jen aktuální ceny na trhu.

Kdo chce pochopit, jak se dá bateriová flexibilita dnes reálně zpeněžit na českém trhu, najde přehled na stránce obchodování flexibility nebo v sekci o službách výkonnostní rovnováhy.

Energetická účinnost: byznys case, ne jen nižší účty

Zatímco se politici a technologické firmy předhánějí ve velkých projektech, mezi firmami roste jiný trend – investice do energetické účinnosti přestávají být jen položkou v tabulce úspor a stávají se konkurenční výhodou. Podle dat, která pravidelně sbírá IEA, firmy s vyšší energetickou účinností nejenže platí méně za elektřinu, ale mají také nižší expozici vůči cenovým výkyvům na spotovém trhu a lépe zvládají regulační požadavky, které v EU postupně přitvrzují – třeba směrnici o firemním nefinančním reportingu.

V praxi to vypadá takto: výrobní podnik, který investuje do rekuperace tepla, LED osvětlení nebo lepšího řízení spotřeby přes IoT senzory, si nesnižuje jen fakturu. Snižuje si i riziko. Když přijde energetická krize podobná té z podzimu 2021, firma s nižší spotřebou na jednotku produkce má prostě víc prostoru manévrovat – může omezit výrobu méně, nebo se rychleji přizpůsobit vysokým cenám, protože jich potřebuje míň. Zároveň jí to otevírá dveře k dotačním programům a k lepším podmínkám u bank, které dnes čím dál víc sledují ESG kritéria při poskytování úvěrů.

Efektivita navíc dobře doplňuje sdílení elektřiny mezi firmami v rámci jedné energetické komunity. Pokud firma spotřebovává méně, zbývá jí víc vlastní vyrobené elektřiny na sdílení s pobočkami nebo partnery – a méně řeší drahý nákup z distribuční sítě. Podrobnosti, jak to nastavit prakticky, najdete na stránce pro firmy na platformě pro sdílení elektřiny.

Co to znamená pro Česko a pro sdílení elektřiny

Spojíme-li všechny tři nitky dohromady, vykresluje se docela jasný obrázek. Jaderná energetika, na kterou česká energetická politika sází jako na páteř budoucího mixu, není tak neotřesitelně stabilní, jak jsme si zvykli myslet – klimatické extrémy jí dokážou zamávat stejně jako obnovitelným zdrojům, jen jinak. Stát na to reaguje snahou o pevnější kontrolu nad ČEZ, protože se s takto křehkým systémem nechce spoléhat na to, že soukromí akcionáři budou vždy táhnout za jeden provaz s energetickou bezpečností státu. A na druhé straně přichází technologický vývoj – rychlejší baterie, chytřejší řízení spotřeby – který dává jednotlivým firmám i domácnostem nástroje, jak se na podobné výkyvy připravit samy, bez čekání na to, co se rozhodne ve Strakovce.

Přesně tady vstupuje do hry sdílení elektřiny. Když se jaderný zdroj v horkém létě omezí a spotové ceny vyskočí, domácnost nebo firma se svou vlastní fotovoltaikou a bateriovým úložištěm není na milost centrální výrobě odkázaná. Může elektřinu sdílet napříč odběrnými místy, obcí nebo firemní skupinou a snížit závislost na tom, jestli zrovna teče dost studené vody do Vltavy. Jak sdílení elektřiny reálně funguje v českém prostředí od roku 2024, popisuje přehledně stránka jak to funguje, a kdo chce vidět aktuální spotové ceny, které se s výpadky jaderných bloků dokážou hýbat v řádu desítek procent během pár hodin, najde je na spotové ceně elektřiny na denním trhu.

Debata o zestátnění ČEZ ještě zdaleka neskončila a rozhodně nebude rychlá – podobné transakce se táhnou roky a musí projít regulátory i akcionářskou strukturou. Ale směr je jasný: čím víc se ukazuje, že ani jádro není bezúdržbová jistota, tím víc smysl dává mít energetiku diverzifikovanou – nejen v mixu zdrojů, ale i v tom, kdo a jak k té elektřině má přístup. Víc o zapojení komunitní energetiky a legislativních novinkách najdete taky na ShareElectric.cz nebo na SdíleníEnergie.info, kde se tématu sdílení a komunitní energetiky věnují podrobněji.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: ShareElectric.cz komunitní energetika registrace Vice o orlík čeká