Past na lidi: Proč „uncrewed“ neznamená bez lidské práce

Jeden dron, 180 vojáků v pozadí. Proč je „bezpilotní“ válka zatím jen drahá iluze a jak to DARPA změní

Představa je to lákavá: osamělý operátor v klimatizovaném kontejneru kdesi v Nevadě zmáčkne tlačítko a tisíc kilometrů daleko provede elegantní dron chirurgicky přesný úder. Realita? Ta je spíš logistickou noční můrou. Jeden jediný bezpilotní letoun MQ-9 Reaper vyžaduje k nepřetržitému provozu přes 180 lidí. Ne pilotů, ale analytiků, techniků, logistiků a specialistů na přenos dat. „Bezpilotní“ systémy jsou ve skutečnosti těmi nejvíce „zapilovanými“ stroji v historii vojenství. Pentagon má problém. Chce ovládnout nebe tisíci drony, ale nemá dost lidí, aby je uřídil. Tedy zatím.

Past na lidi: Proč „uncrewed“ neznamená bez lidské práce

Když se řekne autonomní zbraň, většina laiků si představí Terminátora. Jenže současná realita má blíž k extrémně náročnému call centru. Armáda Spojených států se roky potýká s vyhořením operátorů dronů. Problém není v tom, že by bylo těžké dron „řídit“ ve smyslu držení kniplu. Problém je v tom, co se děje s daty. Každý senzor, každá kamera a každý radar na dronu generuje gigabajty informací každou sekundu. V současném nastavení musí tyto data v reálném čase sledovat lidské oči.

„Nezajímají mě platformy, zajímá mě autonomní válčení,“ prohlásil nedávno bývalý lídr skupiny Defense Autonomous Warfare Group. A má pravdu. Je úplně jedno, jestli máte nejrychlejší křídlo nebo nejtišší motor, pokud na zemi potřebujete armádu lidí, aby interpretovali rozmazaný obraz na monitoru. Tento nepoměr je neudržitelný. Pokud má Pentagon naplnit svou vizi „Drone Dominance“, musí radikálně změnit poměr sil. Cílem není jeden operátor na jeden dron. Cílem je jeden operátor na sto, nebo klidně tisíc dronů.

Tento personální hladomor není jen problémem armády. Vidíme ho i v civilním sektoru, zejména v energetice. Stejně jako armáda nezvládá sledovat tisíce dronů, tradiční energetika nezvládá řídit tisíce malých solárních elektráren a baterií bez pokročilé automatizace. Právě zde nastupují systémy jako SmartEnergyShare.com, které pomocí algoritmů dělají to, co lidé nestíhají – optimalizují toky v reálném čase. Více o decentralizaci a inovacích najdete na [ElectricShare.cz](https://electricshare.cz).

DARPA a projekt ACE: Když AI učí lidi létat

Agentura DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency) není známá tím, že by troškařila. Jejich projekt ACE (Air Combat Evolution) je přesně tím kladivem, které má rozbít personální bariéru. ACE se nesoustředí na to, jak dron dostat z bodu A do bodu B. To umí každé lepší GPS. ACE učí umělou inteligenci psí kusy – tedy vzdušný souboj na krátkou vzdálenost, takzvaný dogfight.

Proč je to důležité? Protože vzdušný souboj je vrcholem pilotního umění, kde rozhodují milisekundy a intuice. Pokud AI dokáže porazit elitního pilota v simulaci (což se už stalo), znamená to, že jí můžeme svěřit i nižší úrovně rozhodování. Cílem DARPA je vybudovat „důvěru“. Pilot v budoucím letounu šesté generace nebude ovládat svůj stroj, ale bude spíše manažerem flotily dronů, které ho obklopují. On určí strategii, AI vyřeší taktiku a eliminaci hrozeb.

Tato změna paradigmatu – od přímého řízení k orchestraci – je kritická. Uvolňuje to lidský procesor pro věci, ve kterých jsme stále lepší než stroje: etický úsudek, kreativní řešení nečekaných situací a strategické plánování. DARPA tímto de facto říká, že budoucnost války není v hardwaru, ale v kódu, který dokáže autonomně reagovat na měnící se podmínky na bojišti bez neustálého dotazování centrály: „Mám teď vystřelit?“

Replikátor a tlak na „Drone Dominance“

Pentagon v loňském roce spustil iniciativu nazvanou Replicator. Cíl je ambiciózní: nasadit tisíce levných, postradatelných a vysoce autonomních systémů během příštích 18 až 24 měsíců. Je to přímá odpověď na rostoucí sílu Číny v Pacifiku. Američané pochopili, že nemohou soutěžit v počtu lidí nebo hrubé síle masové výroby železa. Musí soupeřit v inteligenci systémů.

Replicator není o stavbě drahých neviditelných bombardérů. Je o tom, jak vzít levný dron z 3D tiskárny, nahrát do něj pokročilý software pro autonomní rojení a poslat ho do akce. Jenže aby to fungovalo, nesmí každý tento dron mít svého operátora. Musí existovat software, který těmto tisícům strojů řekne: „Vaším úkolem je vyřadit tuto radarovou stanici, domluvte se mezi sebou, jak to uděláte.“

Tento koncept „rojové inteligence“ (swarm intelligence) je svatým grálem moderní obrany. Pokud jeden dron sestřelíte, zbytek roje se okamžitě přizpůsobí a redistribuuje úkoly. Je to jako útok sršňů. Nemůžete zabít roj tím, že zabijete jednoho jedince. A právě v tomto bodě se vojenský výzkum potkává s nejmodernější civilní infrastrukturou. Jak efektivně řídit tisíce jednotek, aby jako celek dávaly smysl? To je otázka, kterou řeší i moderní komunitní energetika na SdileniEnergie.info.

Od bojiště k bateriím: Proč nás to má zajímat v civilu?

Možná si říkáte, co mají autonomní drony společného s vaší fakturou za elektřinu. Odpověď zní: překvapivě hodně. Technologie, které DARPA vyvíjí pro orchestraci tisíců dronů, jsou v jádru identické s těmi, které potřebujeme pro řízení virtuálních elektráren (VPP). Máme tu tisíce malých zdrojů (soláry, baterie, elektromobily), které musíme v reálném čase koordinovat, aby síť nespadla.

Vezměte si například bateriová úložiště (BESS) o výkonu 50-250 kW. Pokud je provozujete izolovaně, jsou to jen drahé kusy technologie. Ale pokud je zapojíte do sítě ovládané autonomním softwarem, mohou nabízet flexibilitu, účastnit se day tradingu elektřiny nebo poskytovat regulační služby pro ČEPS. To je přesně to, co nabízí SmartEnergyShare.com.

Válka o „Drone Dominance“ je ve skutečnosti válkou o datovou analytiku a rychlost reakce. Kdo dřív zpracuje data a zareaguje, vyhrává. V energetice je to stejné. Kdo dokáže během milisekund zareagovat na odchylku v síti a prodat elektřinu z baterie v momentě nejvyšší ceny, ten vydělává. Obranný sektor dává těmto technologiím neomezené rozpočty na vývoj, ale civilní sektor je ten, kdo z nich nakonec vytěží stabilnější a levnější infrastrukturu pro každodenní život.

Etika a Terminátor: Kde leží červená linie?

Samozřejmě nemůžeme mluvit o autonomních zbraních a ignorovat slona v místnosti: Kdo nese odpovědnost, když stroj udělá chybu? Pentagon zatím oficiálně drží doktrínu „human-in-the-loop“ (člověk v rozhodovacím cyklu). To znamená, že finální potvrzení k výstřelu musí vždy dát člověk. Jenže s rostoucí rychlostí bojových operací se tato linie stává velmi tenkou. Pokud na vás letí hypersonická raketa, lidský mozek prostě není dost rychlý na to, aby vyhodnotil situaci a zareagoval.

Debata se tedy posouvá k „human-on-the-loop“, kde člověk pouze dohlíží na systém, který jedná autonomně, a má možnost zasáhnout jen v případě anomálie. Je to děsivé? Možná. Ale je to nevyhnutelné. Státy jako Rusko nebo Čína se podobnými etickými dilematy příliš nezdržují, což nutí Západ k rychlému vývoji, aby neztratil odstrašující schopnost.

Budoucnost autonomie ale není jen o zabíjení. Je o logistice, o záchranných misích v zamořených oblastech a o efektivitě. Stejně jako AI v energetice pomáhá eliminovat plýtvání a optimalizovat zdroje, AI v armádě má za cíl eliminovat zbytečné ztráty na životech způsobené lidskou únavou nebo chybou v komunikaci. Je to technologický závod, kde vítěz bere vše. A my, jako uživatelé civilních technologií, budeme z tohoto závodu brzy profitovat v podobě neuvěřitelně chytrých sítí a služeb, které se o sebe postarají samy, zatímco my budeme dělat něco smysluplnějšího.

Pokud vás zajímá, jak se technologie budoucnosti projevují v praxi už dnes, SmartEnergyShare nabízí řešení pro sdílení energie, obchodování s bateriemi a komplexní energetickou flexibilitu, která využívá podobné principy autonomního řízení, o jaké se pokouší DARPA.

Zdroje

- DARPA - Air Combat Evolution (ACE) - Defense One - The Pentagon's Replicator Initiative - SpaceNews - Autonomous Warfare and Satellite Integration - oEnergetice.cz - Trendy v akumulaci a flexibilitě - OTE-CR.cz - Informace o trhu s elektřinou

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW - obchodování odchylek, regulační elektřiny a intraday trading. Zjistěte víc na SmartEnergyShare.

Další články na toto téma najdete na: ElectricShare.cz - inovace a kybernetická bezpečnost SmartEnergyShare.cz - baterie, VPP a balkónové elektrárny