Křetínského EPH podal nabídku na převzetí německé energetické firmy Uniper

Německo vložilo do záchrany Uniperu 13,5 miliardy eur. Teď by energetický koncern mohl získat český miliardář Daniel Křetínský. Jeho EPH podle Handelsblattu podal nezávaznou nabídku na převzetí celé společnosti. Zprávu převzala také česká média.

Načasování stojí za pozornost. Slovensko spouští další jaderný blok. Evropské továrny řeší drahé energie. Část solárního byznysu potřebuje hotovost. Za zdánlivě nesouvisejícími zprávami je stejná otázka: kdo dokáže dodat energii ve správnou chvíli, za přijatelnou cenu a ještě na tom vydělat?

Křetínský míří na Uniper. Co skutečně leží na stole

Podle zprávy zveřejněné 23. září 2026 podal Energetický a průmyslový holding nezávaznou nabídku na celý Uniper. EPH má vystupovat samostatně. To však neznamená, že je jediným zájemcem v prodejním procesu. Znamená to, že svou nabídku nepředkládá společně s dalšími investory.

Slovo nezávazná je zásadní. Zatím nejde o podepsanou kupní smlouvu ani o dokončené převzetí. Nabídka otevírá prostor pro další jednání a podrobné prověření firmy. V citovaných zprávách navíc není uvedena nabízená cena. Kdo dnes počítá Křetínského konečný účet, používá hodně odvážnou kalkulačku.

Uniper současně připravuje možnost širšího prodeje akcií prostřednictvím kapitálového trhu. Proti prodeji strategickému investorovi se staví závodní rada. Její odpor popisuje Forbes s odkazem na Handelsblatt. Personální a politická stránka tak může být téměř stejně citlivá jako cena.

Pro posouzení nabídky budou podstatné také investiční závazky. Nový vlastník by získal fungující zařízení, ale zároveň odpovědnost za jejich obnovu a budoucí provoz. Levně koupená elektrárna může být drahý majetek, pokud potřebuje rozsáhlou modernizaci. Samotná kupní cena proto o výhodnosti případné transakce řekne jen část příběhu.

Berlín drží 99,12 procenta. Záchrana má svůj konec

Německá vláda vlastní 99,12 procenta Uniperu. Podíl získala při stabilizaci společnosti v prosinci 2022. Firma se dostala do existenčních problémů po výpadku ruských dodávek plynu. Státní kapitálová injekce dosáhla 13,5 miliardy eur, jak uvádí Uniper v přehledu vlastnické struktury.

Příběh ukázal slabinu energetického obchodu. Dodavatel může mít zákazníky, dlouhodobé smlouvy a obrovské tržby. Přesto ho může zlomit situace, kdy slíbenou komoditu nedostane a musí ji nahrazovat za mnohem vyšší cenu. Velikost společnosti sama o sobě hotovost nevytiskne.

Státní vlastnictví přitom nemá být trvalé. Podle investorské prezentace Uniperu z března 2026 má německý stát do konce roku 2028 snížit podíl nejvýše na 25 procent plus jednu akcii. Prodej tedy není jen nahodilý nápad ministerstva financí.

Z toho ale neplyne povinnost přijmout právě nabídku EPH. Berlín může porovnávat výnos, podmínky i různé způsoby prodeje. Pro daňového poplatníka bude důležité, kolik peněz se vrátí. Pro energetický systém zase to, zda vlastnická změna podpoří potřebné investice.

Tady se zájmy nemusí dokonale překrývat. Nejvyšší cenovka ještě automaticky neznamená nejlepší dlouhodobý výsledek. A politicky pohodlná varianta nemusí být finančně nejvýhodnější.

Elektrárny jsou jen část nákupu. Cenná je schopnost dodat výkon

Uniper není jedna německá elektrárna s velkým komínem. Podle přehledu majetku měl na konci roku 2025 evropské výrobní portfolio o čistém výkonu přibližně 18,5 GW. Z toho připadalo 3,6 GW na vodní zdroje, 1,4 GW na jádro a 2,3 GW na černé uhlí. Kategorie zemního plynu, zahrnující také některé další palivové zdroje, představovala 11,2 GW. Jde o údaje z oficiálního seznamu aktiv.

Vedle výroby má společnost rozsáhlé obchodní aktivity a zásobníky. U jejich kapacity uvádí přibližně 82 TWh uloženého plynu. Pozor na jednotky: gigawatty vyjadřují výkon, terawatthodiny množství energie. Zásobník plynu také není elektrická baterie.

Z technologického pohledu je zajímavá hlavně kombinace zařízení. Vodní elektrárna, plynový zdroj a obchodní tým řeší odlišné situace. Společně mohou pokrýt širší rozsah potřeb zákazníků než jediná výrobní technologie.

Možný strategický smysl nabídky EPH lze proto číst jako zájem o říditelnou výrobu, obchodní vztahy a infrastrukturu. To je analytický závěr z podoby portfolia, nikoli zveřejněné vysvětlení kupujícího.

Rozhodující bude, kolik tato zařízení vydělají po započtení paliva, údržby a investic. Instalovaný megawatt v prezentaci vypadá vždy dobře. Skutečný účet začíná až ve chvíli, kdy se zařízení musí rozběhnout a dodat sjednaný výkon.

Mochovce 4: dalších 440 MW, ale ještě žádná hotová elektrárna

Do stejné debaty vstupuje Slovensko. Slovenské elektrárne zahájily energetické spouštění čtvrtého bloku Mochovců. Blok typu VVER-440 má čistý elektrický výkon přibližně 440 MW. Zahájení této etapy ale nelze zaměňovat s komerčním provozem.

Podle zprávy oEnergetice.cz z 24. září se má výkon postupně zvyšovat. Připojení turbogenerátorů k síti je plánováno při zhruba dvacetiprocentní výkonové hladině. Následují další zkoušky a nakonec 144hodinový průkazný provoz na plném výkonu.

Pro představu o měřítku poslouží jednoduchý výpočet. Pokud by blok o výkonu 440 MW pracoval s ročním využitím 90 procent, vyrobil by přibližně 3,47 TWh elektřiny. To je modelový výpočet, nikoli předpověď výroby během spouštění.

Rozdíl mezi novým blokem a koupí Uniperu je přitom zásadní. Mochovce přidávají do soustavy novou výrobní kapacitu. Změna vlastníka existujících elektráren sama o sobě žádný další výkon nevytvoří. Její přínos se projeví až prostřednictvím investic a způsobu provozu.

Pro region bude podstatná také skutečná dostupnost bloku. Jmenovitý výkon je pouze začátek. O roční výrobě rozhodnou odstávky, průběh zkoušek a spolehlivost zařízení. Právě proto má energetické spouštění několik kroků. Jaderný blok se do běžného provozu neposílá stylem „zapnout a uvidíme“.

Průmysl potřebuje víc než levné slunečné poledne

Ředitel strategie poradenské společnosti EGU Michal Macenauer na konferenci Energetika 2026 upozornil na problém energeticky náročného průmyslu. Podle jím citovaného srovnání platí české firmy při započtení daní, poplatků a podpor za plyn přibližně čtyřnásobek americké úrovně a dvojnásobek čínské. Jeho argumenty přinesly ČTK a oEnergetice.cz.

Jde o srovnání EGU, nikoli univerzální ceník pro každou továrnu. Výsledek konkrétního podniku závisí na smlouvě, odběru i dostupných podporách. Macenauerův velmi skeptický závěr o dekarbonizaci průmyslu je také odborným názorem, ne prokázanou nemožností všech nízkoemisních technologií.

Ekonomickou citlivost však ukazuje obyčejná aritmetika. Modelový závod se spotřebou 100 GWh elektřiny ročně zaplatí při rozdílu 20 eur za MWh o dva miliony eur více. Každý rok. Pro firmu s nízkou marží je to podstatně silnější argument než dobře vyvedená prezentace udržitelnosti.

Podnik navíc potřebuje energii podle výrobního plánu. Roční množství levně nakoupené elektřiny nestačí, pokud chybí v konkrétní směně. Proto musí posuzovat cenu, časový průběh dodávky a možnost měnit spotřebu společně.

Užitečným začátkem je rozbor odběrového profilu. Na něj mohou navázat vlastní výroba, smluvní nákup nebo řešení sdílené elektřiny pro firmy. Bez dat o provozu se však snadno pořídí technologie, která dobře vypadá a málo šetří.

Photon Energy připomíná, že panely dluhy samy nezaplatí

Zatímco EPH zvažuje rozsáhlou akvizici, kolem Photon Energy přicházejí zprávy o finančním tlaku. Server e15 uvedl, že dceřiná společnost Photon Energy Operations CZ čelí exekuci související s věřitelem SPIE STS. Zároveň informoval o prodeji českých fotovoltaik jinou společností ze skupiny. Podrobnosti přináší článek e15 z 24. září 2026.

Z těchto informací nelze automaticky vyvozovat úpadek celé skupiny. Exekuce konkrétní právnické osoby a finanční situace všech propojených společností nejsou totéž. Bez podrobností také nelze určit, nakolik prodej elektráren představuje běžnou správu portfolia a nakolik získávání potřebné hotovosti.

Pro vlastníky fotovoltaik je však téma praktické. Technický výkon elektrárny a finanční výsledek projektu jsou dvě různé věci. Výroba může odpovídat plánu, zatímco peníze přicházejí později nebo v nižším objemu, než předpokládal rozpočet.

Při kontrole projektu proto nestačí porovnat roční kilowatthodiny. Je potřeba sledovat skutečné výnosy, splatnost pohledávek, servisní náklady a dluhovou službu. Taková kontrola umí odhalit problém dříve než výroční účetní závěrka.

Pomáhá i průběžné měření jednotlivých zařízení. Například monitoring energetických technologií může být podkladem pro odhalování neobvyklé spotřeby či výrobních výpadků. Samotná měřicí platforma ovšem nevylepší nevýhodnou smlouvu ani nevyřeší nedostatek provozních peněz.

Baterie a sdílení: menší měřítko, stejně přísná matematika

Velký koncern kombinuje elektrárny a obchodování. Menší firma může kombinovat fotovoltaiku, baterii a řízení spotřeby. V obou případech je potřeba znát omezení jednotlivých zařízení a cenu jejich provozu.

Modelová baterie s využitelnou kapacitou 1 MWh a výkonem 0,5 MW dokáže ideálně dodávat plný výkon dvě hodiny. Provozní rezervy a ztráty výsledek upraví. Pokud její využití přesune 0,8 MWh a čistý cenový rozdíl před dalšími náklady činí 1 500 Kč/MWh, vychází přínos na 1 200 Kč. Teprve potom přichází opotřebení, poplatky a financování.

Právě proto je při posuzování obchodování flexibility potřeba oddělit možné tržby od čistého výnosu. Jeden výhodný obchodní den nedokazuje návratnost celého zařízení.

Podobná přesnost platí pro sdílení elektřiny. ERÚ vysvětluje, že výroba a spotřeba se musejí potkat ve stejném patnáctiminutovém intervalu. Při sdílení přes distribuční soustavu se nadále hradí příslušná regulovaná složka vztažená k odebranému množství. Sdílení tedy nepřenáší letní přebytek do zimy ani automaticky nemaže distribuční poplatky. Podmínky shrnuje Energetický regulační úřad.

Pro další čtení o spotových cenách a chytrém nakupování energie lze využít také Share-Electric.cz. Při každém výpočtu ale používejte vlastní odběrová data. Sousedova návratnost není parametr vašeho elektroměru.

Co sledovat dál a co udělat už teď

U Uniperu budou rozhodující další konkrétní kroky: případná závazná nabídka, zveřejněné podmínky a rozhodnutí německého státu. Do té doby je přesnější mluvit o zájmu EPH než o hotovém obchodu. Stejně tak není podklad pro slib, že případná změna vlastníka zlevní českým domácnostem elektřinu.

U Mochovců bude směrodatný průběh testů a přechod do komerčního provozu. U průmyslu zase skutečné náklady na dodávku energie. A u solárních společností schopnost převádět výrobu na peníze, které přijdou včas.

Pro českou firmu z toho vychází konkrétní úkol. Stáhnout roční průběhová data. Porovnat spotřebu se smluvní cenou a vlastní výrobou. Vyčíslit, kolik provozu lze přesunout bez ztráty produktivity. Až potom vybírat kapacitu baterie nebo partnera pro sdílení.

Přehled souvisejících služeb nabízí smartenergyshare.com. Zadání pro dodavatele by mělo obsahovat měřitelný cíl: menší odběrovou špičku, vyšší vlastní spotřebu nebo nižší celkové náklady.

Moje předpověď? V příští etapě energetiky získají výhodu firmy, které nejlépe sladí výrobu, spotřebu a peníze. Křetínského zájem o Uniper do této úvahy zapadá. Majitel menší továrny kvůli tomu nemusí kupovat německý koncern. Může začít tím, že konečně zjistí, co mu každou čtvrthodinu běží v hale.

Zdroje

• Newstream a ČTK: Křetínský chce převzít celý Uniper — zpráva z 23. září 2026, která přebírá informace Handelsblattu o nezávazné nabídce EPH. Popisuje také prodejní proces a postoj zaměstnaneckých zástupců. Nepotvrzuje dokončení transakce ani kupní cenu.
• Uniper: Přehled elektráren a zásobníků ke konci roku 2025 — primární firemní podklad k rozsahu výrobního portfolia. Umožňuje rozlišit jednotlivé technologie, země a vykázaný výkon. Údaje jsou vztažené k uvedenému datu, nikoli k budoucí podobě případné akvizice.
• oEnergetice.cz: Energetické spouštění Mochovců 4 — zpráva o přechodu bloku do další fáze uvádění do provozu. Uvádí výkon a posloupnost zkoušek. Modelový výpočet roční výroby v tomto článku není odhadem provozovatele.
• oEnergetice.cz a ČTK: Průmysl a dekarbonizace podle Michala Macenauera — zdroj názorů a cenového srovnání prezentovaných zástupcem EGU. Výroky zachycují jeho hodnocení konkurenceschopnosti průmyslu a je potřeba je číst s tímto připsáním.
• ERÚ: Sdílení elektřiny a energetická společenství — oficiální vysvětlení časového vyhodnocování sdílení, registrace a účtování distribučních služeb. Slouží k ověření praktických pravidel, která mohou podstatně změnit ekonomický výsledek konkrétního projektu.

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: SmartEnergyShare.cz Havlíček: Vstupujeme do další fáze energetické krize, Čes... Vice o soláry se