Co Fingrid přesně chce a proč se to netýká jen Finska

„Nejdřív baterie, potom připojení." Fingrid láme ruce výrobcům zelené energie — a celá Evropa si bere notýsek

Slunce je zdarma. Stabilita sítě už ne. Finský přenašeč Fingrid přišel s pravidlem, které u developera solárních parků vyvolá ekzém: nová větrná nebo fotovoltaická elektrárna bez technologie pro vyrovnávání? Připojení nedostane. A že to není poplašná zpráva z žlutého tisku, dokládá číslo: Finsko loni zažilo kolem sedmi set hodin se zápornou spotovou cenou elektřiny. Víc než většina zbytku Evropy dohromady. Když se do sítě naráz sypou gigawatty zdarma, somebody tu účet někdy zaplatí.

Co Fingrid přesně chce a proč se to netýká jen Finska

Pojďme na věc od bottomu — pardon, od základu. Fingrid oznámil, že nové obnovitelné zdroje budou muset mít integrovanou technologie pro poskytování vyrovnávacích služeb. V praxi to znamená baterie na místě, schopnost rychlé regulace výkonu nebo obojí. Zdroj má být schopen se chovat jako aktivní účastník sítě, ne jako pasivní velkoobchodní dodavatel, který hází do sítě všechno, co vyrobí.

Finská soustava je specifická. Malá, úzce propojená se Švédskem a Estonskem, s velkou jadernou jednotkou Olkiluoto 3 (1 600 MW), kterou nechcete odpojit kvůli přepětí z poledního slunce. Finsko má za sebou synchronizaci s kontinentální evropskou sítí přes baltské státy a s tím i novou odpovědnost za frekvenční rezervy. Solární výkon v zemi se loni zdvojnásobil na zhruba gigawatt a větru tam běží přes osm gigawattů. Růst je krásný, dokud síť nedýchá.

A teď ta zásadní věc: to, co Fingrid dělá dnes, se zítra stává šablonou. Německo, Nizozemsko i Španělsko řeší úplně stejný problém. Odborníci z celé Evropy si finský přístup pečlivě zapisují. Český ČEPS na tom není jinak — rostoucí podíl fotovoltaiky tlačí i u nás k tomu, že výkonnostní zálohy budou jednou podmínkou, ne docházkou. Kdo dnes staví bez baterie, staví budovu, kterou regulátor později stejně donutí přistavět.

Sedm set hodin pod nulou: záporné ceny přestaly být kuriozitou

Vraťme se k těm sedmi sty hodinám. Finsko v roce 2024 mělo na Nord Poolu rekordní počet hodin se zápornou cenou. Příčina je jednoduchá matematika: solárky a větrníky produkují, jádro běží naplno, poptávka je ve večer nízká. Výsledek? Distributoři doslova platili za to, že někdo elektřinu vezme. Pro vestavěnou baterii je to ale rajské období — nakoupíte za mínus padesát eur, vypustíte večer za plus sto.

Česko na tom není o mnoho lépe. První záporné hodiny přišly na českém trhu na podzim 2024, letos jich během slunečných víkendů byly desítky. Průměrná denní cena u nás se přitom pohybovala kolem dvou tisíc korun za MWh, ale vnitřní rozptyl je brutální: v poledne skoro nula, večer dva tisíce i víc. Takový profile je pro bateriovou arbitráž jako namalovaný.

Pokud chcete sledovat, jak se to vyvíjí denně, podívejte na aktuální spotové ceny elektřiny — graf z poledne a večera řekne o zdraví trhu víc než deset analýz. Záporné ceny totiž nejsou selhání trhu, jak se občas píše. Jsou cenový signál: tady chybí flexibilita. Fingrid ho pochopil a rozhodl se signál uslyší už i ti, kdo staví.

Data centra: noví velkoplatí zákazníci

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: SdileniElektriny.com Vaše auto v garáži vydělalo víc než vy v práci. Tenhle de... Vice o velkoobchodní ceny