ČEZ se stahuje. Proč nevyšel plán na česko-slovenskou jadernou elektrárnu?

Téměř sedmnáct let společných příprav. A teď 4,6 miliardy korun na rozchod. Slovenská vláda 30. září 2026 vyčlenila peníze na odkup podílu ČEZ ve společnosti JESS, která připravuje nový jaderný zdroj v Jaslovských Bohunicích. Za tuto částku ovšem nekupuje reaktor. Kupuje kontrolu nad firmou, která ho má teprve postavit. Podrobnosti přinesly oEnergetice.cz a ČTK.

Česko-slovenská jaderná spolupráce tak míří k majetkovému rozchodu. Samotný slovenský projekt pokračuje. Právě v tom je pointa celého příběhu: společná firma ještě nezaručuje společnou představu o tom, kdo bude rozhodovat, financovat stavbu a nést rizika.

Společný projekt měl logiku. Jenže psal se rok 2009

Společnost JESS vznikla 31. prosince 2009. Slovenská státní firma JAVYS získala 51 procent, skupina ČEZ zbývajících 49 procent. Přesto řízení nestálo jednoduše na pravidle, že větší akcionář poroučí. Zakladatelské uspořádání počítalo s rovností partnerů a jejich shodou. Popisuje to původní oznámení JESS o vzniku společnosti.

Rozdělení rolí dávalo smysl. Slovenská strana přinášela zejména pozemky, budovy, studie a další zázemí. ČEZ vstupoval s penězi a zkušenostmi jaderného provozovatele. Jeho tehdejší peněžní vklad včetně příspěvku do rezervního fondu činil přibližně 116,6 milionu eur. Obě země navíc spojovala historie energetiky, technické školy i dlouholeté pracovní vazby.

Bohunice tedy nebyly náhodnou tečkou na mapě. Projekt mohl navázat na existující jadernou lokalitu. To je při přípravě elektrárny výhoda: investor nezačíná hledáním úplně nového místa a vysvětlováním, co vlastně jaderný provoz obnáší.

Jenže partnerství bylo založeno na předpokladu, že oba akcionáři budou chtít pokračovat společně. Jakmile jeden z nich začne požadovat stoprocentní kontrolu státu, původní konstrukce přestává odpovídat zadání. Technická zkušenost souseda může být pořád užitečná. Jeho akcionářské hlasovací právo už méně.

Proč ČEZ odchází: Slovensko chce rozhodovat samo

Bezprostřední důvod odchodu je konkrétní. Ficova vláda prosazuje nový zdroj ve státním vlastnictví. K tomu potřebuje získat český podíl. JAVYS má po odkupu přejít z 51 procent na úplné vlastnictví JESS. Zpráva o vyčlenění peněz ale sama o sobě ještě nedokládá dokončený převod akcií. K 3. říjnu 2026 je proto přesnější psát o připravovaném odchodu než o uzavřené transakci. Tento postup popisuje zpráva o rozhodnutí slovenské vlády.

Z toho plyne i odpověď na otázku, proč nevyšel původní plán. Společný podnik nedovedl projekt k výstavbě za původního vlastnického uspořádání. Slovenská vláda mezitím změnila představu o jeho řízení. To je doložený politický důvod rozchodu. Tvrzení, že ČEZ odchází kvůli technické neproveditelnosti elektrárny, by dostupné podklady nepodporovaly.

Stoprocentní vlastnictví může zjednodušit rozhodování mezi akcionáři. Vláda už nebude potřebovat dohodu s českým spoluvlastníkem. Samo však nevyřeší vztahy mezi investorem, dodavatelem, bankami a dozorem.

A především: kontrola a riziko chodí společně. Kdo chce určovat směr projektu, musí také zajistit, aby měl investor peníze na jeho dokončení. Vlastnická samostatnost není sleva na beton, turbínu ani úroky. Je to převzetí odpovědnosti za další rozhodnutí.

Chcete ušetřit na energiích?

Zjistěte, kolik můžete ušetřit sdílením elektřiny z FVE nebo optimalizací bateriového úložiště.

Spočítat úsporu →

Spor o cenu ukázal, jak složitý může být i samotný rozchod

Ani odkup podílu neprobíhal hladce. Slovenské ministerstvo hospodářství v srpnu 2026 uvedlo, že potřeba dalšího nezávislého ocenění byla identifikována už v lednu. Podle jeho vyjádření se zadání zdrželo a později narazilo také na zpřístupnění potřebných podkladů. Jde o stanovisko jedné ze zúčastněných institucí, nikoli o nezávislý verdikt o viníkovi. Je dostupné v srpnovém prohlášení ministerstva.

ČEZ následně 15. září oznámil, že KPMG potvrdila předchozí ocenění od EY. Hodnota jeho 49procentního podílu podle tohoto přezkoumání činila 189,4 milionu eur. ČEZ se závěry souhlasil. Přesnou částku uvádí jeho oficiální oznámení o výsledku ocenění.

Láká to k jednoduchému počítání: původní vklad zhruba 116,6 milionu eur, dnešní ocenění 189,4 milionu. Rozdíl přibližně 72,8 milionu eur. Jenže takhle výnos investice nespočítáme. Chyběl by přehled všech následných peněžních toků, nákladů i časové hodnoty peněz.

Stejně zavádějící by bylo zaměnit cenu podílu za cenu rozestavěné elektrárny. Kupující získává majetkovou účast v projektové společnosti. Ocenění takové účasti a rozpočet budoucí stavby odpovídají na dvě různé otázky. První řeší hodnotu firmy dnes. Druhá peníze, které bude ještě nutné utratit.

Sedmnáct let příprav neznamená sedmnáct let stavby

Při pohledu na rok založení JESS se nabízí ironická poznámka: dítě narozené tehdy už skoro může k volbám, elektrárna stále čeká. Jenže přípravu nelze automaticky označit za úplnou nečinnost.

Veřejný přehled JESS zaznamenává dokončení studie proveditelnosti v roce 2012. V roce 2014 následovalo osvědčení ministerstva hospodářství pro zdroj s elektrickým výkonem do 1 200 MW. Další milníky zahrnují posuzování vlivů na životní prostředí. Časovou osu zveřejňuje samotná projektová společnost.

Jednotlivá rozhodnutí ale nelze zaměňovat. Studie proveditelnosti není stavební povolení. Posouzení dopadů na životní prostředí není objednávka reaktoru. A politické oznámení není konečné investiční rozhodnutí s uzavřeným financováním.

Ministerstvo hospodářství ještě v srpnu 2026 popisovalo pokračující povolovací procesy, dokumentaci pro územní rozhodnutí a technickou přípravu. To ukazuje, v jaké části životního cyklu se projekt nacházel. Podklady se připravovaly, zatímco se současně řešilo vlastnictví.

Praktický problém dlouhé přípravy je v návaznostech. Změna technického zadání může vyvolat úpravy dokumentace. Změna investora zase nové finanční posouzení. Neznamená to automaticky zahodit všechnu dosavadní práci. Znamená to ověřit, co lze skutečně použít dál. Počet hotových studií proto sám o sobě není spolehlivým měřítkem blízkosti první vyrobené megawatthodiny.

Rozhodující součást elektrárny? Také úvěrová smlouva

U jaderného projektu se pozornost snadno soustředí na typ reaktoru. Ekonomický výsledek ale zásadně ovlivňuje také cena kapitálu. Investor vydává peníze dlouho předtím, než začne prodávat elektřinu. Zpoždění tak může zvýšit stavební náklady a zároveň prodloužit období bez příjmů.

Mezinárodní energetická agentura upozorňuje, že financování jaderných projektů komplikují jejich rozsah, dlouhá výstavba a riziko překročení rozpočtu. Zapojení státu a předvídatelné příjmy mohou pomoci získat financování za příznivějších podmínek. Rozebírá to analýza IEA o financování jádra.

Pro představu použijme čistě modelový příklad. U již načerpaného dluhu 200 miliard korun znamená úrok čtyři procenta osm miliard ročně. Sedm procent znamená čtrnáct miliard. Rozdíl je šest miliard korun za jediný rok. Nejde o rozpočet Bohunic ani o odhad jejich financování. Výpočet pouze ukazuje citlivost velké investice na úrok.

Podobně je potřeba rozlišovat, kdo ponese následky zdražení stavby. Dodavatel může přijmout část rizika, ale záleží na smlouvě, výjimkách a vymahatelnosti závazků. Investor potřebuje rezervy i pro situace, které smluvní pokuta nepokryje.

Odkup ČEZ tedy řeší jednu vlastnickou otázku. Teprve finanční model ukáže, jak drahá může být elektřina z budoucího bloku a komu připadne účet, pokud se předpoklady nenaplní.

Americký partner není hotová elektrárna na klíč

Slovenské plány mají také americký rozměr. Vláda v září 2025 schválila rámcovou mezivládní dohodu o civilní jaderné spolupráci se Spojenými státy. Ministerstvo tehdy výslovně uvádělo, že si Slovensko zachovává možnost rozhodnout o technologii, partnerech i financování. Dokument tedy nebyl totéž co definitivní dodavatelská smlouva. Vyplývá to z oficiálního vysvětlení ministerstva.

Podle zářijového zpravodajství z roku 2026 se má hlavním partnerem stát Westinghouse. Ani jméno známého dodavatele ovšem nenahrazuje zveřejněný rozsah dodávky, cenu a rozdělení odpovědnosti. Reaktorová technologie je zásadní část projektu. Vedle ní musí fungovat celý stavební a provozní celek.

Uvažovaný výkon kolem 1 200 MW pomůže zasadit projekt do měřítka. Kdyby takový zdroj dosahoval modelového ročního využití 90 procent, vyrobil by přibližně 9,46 TWh elektřiny. Výpočet je jednoduchý: 1 200 MW krát 8 760 hodin krát 0,9. Skutečná výroba by závisela na výsledné konfiguraci a provozu.

Pro soustavu by šlo o významný zdroj. Pro čtenáře je však podstatné oddělit velikost ambice od jistoty realizace. Výkon v prezentaci ještě neříká, kdy bude blok dostupný, kolik bude stát jeho dokončení ani za jakých podmínek se bude elektřina prodávat. Právě tyto údaje rozhodnou o úspěchu více než slavnostní fotografie.

Co z toho má česká domácnost? Zatím žádnou automatickou slevu

Odchod ČEZ z JESS není událost, která sama přepíše český ceník elektřiny. Domácnost platí obchodní část ceny, regulované položky a daně. Jejich rozdělení vysvětluje Energetický regulační úřad. Změna akcionářů slovenské projektové firmy se do faktury přímo nepromítá.

Případný budoucí blok by mohl ovlivnit nabídku elektřiny v regionu. Rozsah dopadu ale nelze poctivě převést na dnešní slib úspory pro domácnost. Záleželo by na spotřebě, ostatních zdrojích, sítích i obchodních podmínkách. Pro orientaci v krátkodobém trhu lze sledovat spotové ceny elektřiny. Spotová cena ovšem není konečná cena dodávky zákazníkovi.

Praktičtější otázka zní, co může odběratel ovlivnit už teď. Například průběh spotřeby nebo využití místní výroby prostřednictvím sdílení elektřiny. ERÚ připomíná, že výroba a odběr se při sdílení musí potkat ve stejném patnáctiminutovém intervalu. Letní přebytek se účetním kouzlem nestane zimní dodávkou. Princip popisuje průvodce ERÚ.

S propojením výrobců a odběratelů pracuje také energetická platforma SES. Další čtení ke komunitní energetice nabízí [SdíleníElektřiny.com](https://sdilenielektriny.com). Smyslem těchto řešení je lépe využívat dostupnou elektřinu. Jejich přínos je potřeba počítat podle skutečné spotřeby, smluvních cen a poplatků.

Bohunice prověří smlouvy. Energetika mezitím potřebuje fungovat

Debata o velkém reaktoru často sklouzne k souboji jádra, fotovoltaiky a baterií. Užitečnější je porovnávat jejich konkrétní úkoly. Elektrárna vyrábí energii. Baterie ji ukládá a vrací později, se ztrátami. Řízení spotřeby zase umožňuje přesunout část odběru do vhodnější doby.

Rozdíl dobře ukáže jednoduchý příklad. Baterie s využitelnou kapacitou 10 MWh může při výkonu 5 MW teoreticky dodávat dvě hodiny. Není proto smysluplné srovnávat její výkon s výkonem jaderného bloku a vynechat dobu dodávky. Každé zařízení řeší jiný provozní problém.

Firmy s řiditelnou spotřebou nebo akumulací mohou zkoumat také obchodování flexibility. Ekonomika musí zahrnovat provozní omezení, ztráty, opotřebení a smluvní podmínky. Podobně jako u jádra nestačí vzít nejhezčí číslo z prezentace a prohlásit ho za výsledek.

Bohunický příběh proto nabízí poměrně střízlivou lekci. Původní partnerství nedospělo ke stavbě a Slovensko nyní prosazuje jiný vlastnický model. Zda bude úspěšnější, ukážou až další kroky.

Při příštím oznámení o nové elektrárně sledujte hlavně závaznou cenu, financování, harmonogram a odpovědnost za zpoždění. Dokud nejsou tyto věci vyřešené, může být i miliardový odkup především drahou změnou organizačního schématu. Elektřinu totiž nevyrábí stoprocentní podíl. Vyrábí ji dokončená elektrárna.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: ElectricShare.cz Havlíček: Vstupujeme do další fáze energetické krize, Čes... Vice o sdílení elektřiny